facebook-logo
president_web_06_beata-holidays-1

HURÁ PRÁZDNINY

Jelikož je Kuba ve třetí a Anička v první třídě, vysvědčení je pro nás zatím ještě radostná událost. To nejlepší na posledním červnu je však to, že začínají prázdniny a to jak dětem, tak mně. Sice několikanásobně kratší, než tomu bylo v dobách školní docházky, ale se začátkem července vždy alespoň na několik dní vypínám notebook a mizíme společně s dětmi pryč z města.

První prázdninová zastávka je již tradičně několik let chalupa našich kamarádů, kde se rok co rok na tři dny sejde minimálně šest rodin. Když jsou děti v kolektivu, snadno se zabaví samy a to ocení všichni přítomní rodiče.

Těmto třem dnům však předchází balení připomínající stěhování národů. Jelikož se z prázdnin snažíme vytěžit co nejvíce, nezdržujeme děti vracením se domů, ale často je vozíme rovnou z místa na místo. Tomu odpovídá také obsah jejich tašek…

Aničku balení nechává klidnou, baští a se zájmem sleduje své vysvědčení plné jedniček a postupně přibývajících fleků. Na záchranu úředních dokumentů nemám momentálně čas. Za rok si alespoň snadno vzpomeneme, že loňskou odměnou byl čokoládový dort. Kuba, v pozici staršího bratra a ostříleného školního matadora, se naopak zapojuje velmi aktivně. „K babičce si opravdu nemusíš brát ploutve,“ vysvětluju s trpělivostí sobě vlastní při představě zpuchřelého, třicet let starého nafukovacího bazénku na zahradě. „Velkou encyklopedii zvířat taky necháme doma, ano?“ Sebejistě odrážím nápor všech nezbytných zbytečností, které děti o prázdninách najednou nutně potřebují.

„Tak letos jsme to zvládli docela hravě,“ říkám si v duchu, zatímco nasedáme do auta. Ujedeme zhruba 30 kilometrů, když se ze zadní sedačky ozve Anička: „Mami, vzala jsi mi Elsy šaty a vlasy?“ – „Ne, zlatíčko, ty teď opravdu potřebovat nebudeš.“ Tak tohle se nemělo stát, problém je na světě. A je tak velký, že si zaslouží hysterický pláč. Radim mlčí, takže řešení je na mně. „Mysli na svoje zásady, mysli na svoji výchovu,“ říkám si v duchu… Za dalších 10 kilometrů to otáčíme a vracíme se pro klasický prázdninový úbor do přírody – kostým princezny Elsy. Hysterie utichá a mně je víc než jasné, kolikrát si na sebe ten kostým během prázdnin vezme…

Po několika hodinách strávených převážně v zácpě se konečně dostáváme do ráje na jihu Čech. „Dyť jsem ti říkal, že je kravina se vracet! Kdybysme jeli dál, tak tady takhle pitomě netrčíme!“ Tato slova mě samozřejmě provázela celou cestu, ale jakmile dorazíme na místo, otevíráme první láhev vína a zasedáme k připravené sýrové degustaci, je vše zapomenuto. Musela jsem být asi přetažená, protože roquefort do mě padal jak nic, a to jsem ho nikdy moc nemusela. Druhý den jsem však zjistila, že to nebyla výjimka, ale že mi fakt chutná. Asi už opravdu zraju…

Beáta