facebook-logo
president_web_06_beata-zoo

DEN DĚTÍ

„Zlatíčka, blíží se den dětí, máte nějaké přání, co byste chtěli dělat?“ – „Zoooooo!“ Jak jinak! Stejnou odpověď dostávám od té doby, co umí mluvit. A tak se rok co rok vydáváme na den dětí do Troji. Vždy si říkám, že letos už je to opravdu naposled, protože o tom, jak nejlépe strávit svůj den, mají jasno snad všechny děti z republiky.

Jenomže ony ty horší vzpomínky za ten rok tak nějak vyblednou a já mám v hlavě představu rozzářených očíček zírajících na krmení lachtanů. A tak po škole rychle vyměníme aktovky za batůžky se svačinou a spěcháme na autobus. Po příjezdu k zoo se mi začnou vybavovat právě i ty horší vzpomínky. Po tom, co vidím, co se děje u pokladen, nechci vidět, co se bude dít u slonů. I přesto se pouštíme do boje. Za 20 minut procházíme turnikety. Aničce se chce čůrat a Kuba má hlad – takový ten hlad, který zažene jenom točená zmrzlina. Návštěvu WC vyloučím rovnou, kdybychom měli vystát celou frontu, tak se k naší obvyklé poslední zastávce – ledním medvědům – dostaneme nejdřív po večerníčku. Se zdůvodněním, že zvířátka taky nemají záchody, míříme k nejbližšímu křoví.

V zoo už jsme skoro hodinu, zvíře jsme zatím neviděli ani jedno, ale jsme vyčůraní a lížeme zmrzlinu, takže nadmíru spokojeni mašírujeme k lachtanům. Krmení jsme propásli, ale zato se alespoň dostaneme ke sklu. Přes plameňáky pokračujeme ke slonům, gorilám a šelmám. Vracíme se k želvám a kupujeme lístky na lanovku. Pozoruji houpající se nožičky na sedačkách přede mnou a přemýšlím, zda je pád do ocelové záchranné sítě opravdu bezpečný. Uff, lanovku jsme přežili a čeká nás Africký dům. „Víte, že žirafy mají stejně krčních obratlů jako my?“ Snažím se edukativně působit na své děti poté, co se konečně probojujeme k výhledu do výběhu. „Co to je obratle?“ Dochází mi síly…

Domů se vracíme po více než pěti hodinách. Děti nadšeně vypráví Radimovi, co zažily, a po rychlé koupeli usínají s plyšovými surikatami jako miminka. A já jsem na tom úplně stejně, s tou výjimkou, že si za odměnu dopřeji na kostičky nakrájený maasdamer se sklenkou frankovky. Během toho, co se projíždím na slonovi před orlojem, cítím, že se mnou někdo cloumá a říká: „Neměla by sis spíš lehnout do postele?“

Beáta